Týden v Bosku:

• Tento týden mě potěšil p. Daniel Stach (15.3.2020) na ČT24 (2:05:30 – 2:07:05) o karanténě: termín pochází z italského Quarantina = Čtyřicet.
• Ve čtvrtek jsme „slavili“ 1 ze 2 patrocinií našeho kostela. Bratr Josef Pavlas (90 let, tj. z rizikové skupiny) vedl bohoslužbu a při kázání byl v podobné formě, jako na pleseJ.
• Někteří naši internátníci – studenti i pracující šili roušky. Ježíšovo evangelium konkrétně. Díky nim jsem se na lidi s rouškou přestal dívat, že jsou divní, a naopak, že jsou divní ti, kteří jsou bez roušky. Chlapi, DÍKY VÁM za vynalézavost a ohleduplnost !!!

Veselá neděle? – Protože začínáme slovy Laetare, Jerusalem = Vesel se, Jeruzaléme. A tak si dovolím trochu posolit, abych se nebral se tak vážně a uměl si ze sebe udělat legraci.

Poslední obrázek mě vede k přemýšlení. Jeden slepec volal na Ježíše: „Pane, ať vidím!“ Bartimaios (Mk 10,51). Jiného slepého k Ježíšovi přivedli kamarádi. (Mk 8,22nn) Tuto neděli čteme o slepci, kterého si všimnul sám Ježíš (Jan 9). Přečtěme si jej.

Minulá neděle byla vydařenou ukázkou zdatnosti v online mších. Už dříve jsem přemýšlel, jak by bylo dobré příznivcům našeho kostela a salesiánského díla v Ostravě umožnit, aby i v době nemoci, anebo stáří aspoň přes internet mohli být na dálku s těmi, které znají, a aby se z bohoslužby rozcházeli „akolyté“ (nejen vystudovaní) a přinášeli jim Tělo Páně ze shromáždění. To si však nemyslím o rodinách, které by v dnešní situaci mohly slavit jakýsi rodinný nedělní rituál, aniž by se to odbylo sledováním něčeho, co jim připraví kněz, anebo kopírováním mše „na sucho“. Jeden známý mi s chutí sděloval, jak se mu podařilo sledovat minulou neděli celou řadu mší z různých míst. Sdílel jsem s ním jeho radost, ale také mi bylo něco líto. Jako kdybych se měl nasytit pohledem na hodující, aniž bych se sám mohl zakousnout alespoň do kousku chleba. Nikterak tím nechci shodit velikost svátostí či úsilí mnoha farností. Byla to jistě zajímavá a nová zkušenost farní sounáležitosti. Ale zůstat u toho i na příště, by mi přišlo příliš laciné a pohodlné. Večeři Páně považuji za silně intimní záležitost (a přiznám se, že mnohdy trpím neintimitou hostů i číšníka). Proto mi nejednou uklouzlo, že dívat se běžně na mše (výjimka potvrzuje pravidlo) mi připomíná, jako když někdo dohlížel u královského páru, zda v den svatební bylo matrimonium consumatum a zda byl eventuální dědic řádně zplozen. Samozřejmě takto nesmýšlím o přenosech bohoslužeb pro ty, kteří se léta nedostanou mezi ostatní (nepohyblivost, totalita, Vatikán) anebo jsou právě nemocní. Nemohu se jen zbavit dojmu, že máme od Pána Boha navíc. Že není potřeba o prázdninách pouštět si mše ze záznamu (P. Josef Daněk na obrazovce je už 6 let po smrti). Zvláště přítomnost zvratných sloves se/si ve mně vyvolává představu sebeuspokojujícího náboženství. Vylepšení Božího návodu slavit sváteční den chozením do kostela se nám mohlo stát pastí, do které jsme se nyní sami chytili. Copak nám nedal Pán Bůh rozum a srdce, abychom se doma na sebe těšili, abychom se umyli a pěkně oblékli, abychom ozdobili stůl květinou a zapálili svíci, abychom otevřeli Bibli a společně v ní hledali, co leží na mozku a na srdci Pánu Bohu? Aby kladení otázek mělo přednost před kázáním? Abychom se v bezpečném prostředí mohli sdílením vzájemně obohacovat a růst do velikosti a krásy Božích dětí (nikoli chytat za slova nebo se ohrožovat)? Můžeme si číst, vyprávět, povídat si, ale také mlčet, naslouchat jeden druhému, snažit se o porozumění. Někdo přispěchá s verši, jiný s písničkou, další s tancem. Někdo vymyslí hru, někdo zas něco na zub (láska prochází žaludkem). Výtvarníci pomohou druhým s kresbou nebo s modelováním. A všichni si ten příběh o uzdravení slepého můžeme zahrát. A tak než se zamýšlet nad tím, jak „ztrátu“ svátostného života přečkat či nahradit, se mi chce promýšlet spíše, jak „výzvu“ nesvátostného života v tyto dny využít. Proto končím slovy jednoho moudrého starce: „Pane Bože, děkuji Ti, že bez nás nemůžeš být.“

Připojuji píseň Měl bych mít bílou hůl (Pavel Jančík). A teprve nyní Vám chci nabídnout rozhovor s Tomášem Halíkem. Kdyby přeci jen někdo zatoužil po inspiraci (podobně jako já), připojuji opět https://letohrad.farnost.cz/index.php#ctete Průvodce liturgickými slavnostmi roku – tentokrát Rituál ke slavení neděle v rodině. A na závěr nabízím video od Pavla Konzbula https://www.facebook.com/biskupPavel/videos/10160160985435001/ .Veselou neděli. Jiří Veselý