Naplnit prázdniny

Několikrát jsem už byl na Lysé hoře, ale sousednímu Smrku jsem se dlouho vyhýbal. Měl jsem k té majestátní hoře respekt. Nedávno jsem ji konečně zdolal.

Severní stranou jsem se vyškrábal do sedla. A tu najednou z druhé strany se tam objevili pestře odění papoušci se svými bicykly. Přiznám se, že jsem byl chvíli zhnusen. Tak já tu lezu málem po čtyřech i na přední náhon a co oni tady. Ale pak mě to přešlo. Při svém stoupání vzhůru totiž zdaleka nezažili to, co jsem měl možnost prožít já: převýšení 500 m na necelých 4 km, vodopády Bučacího potoka, tlukot srdce, malý výhled z Holubčanky, srovnání si dechu s vlastní chůzí, osvěžení ze studánky Tajemné Řásnovky, ležení na zádech v čerstvě zelené trávě, začínající borůvčí na Malém Smrku, deska připomínající Jana Palacha, nádherná planina na vrcholu… Měl bych asi také trénovat své tělo s nohama zaklesnutýma do šlapátek. Přesto ale dávám přednost chůzi – obyčejné, pomalé, všímavé, zastavující, pozorující. Mohu se sklonit k zemi, mohu pozvednout oči vzhůru. Když jsem pak sestupoval z hory, doslova mě omráčila svěží čerstvá bučina. Na Smrku, a samé buky. Prostor pro překvapení.

Až i vám začnou prázdniny, naplňte je vycházkou do přírody, kráčením, stoupáním. Je toho tolik krásného, co může přispět i k naší kráse. Byla by škoda životem jen prosvištět. (JV)

foto: rašící buky na západních svazích beskydského Smrku (1276m)