Vděčnost je paměť srdce

Uplynulo 50 let od chvíle, kdy naše rodina poprvé vstoupila do Jizerských hor. Na faru do Příchovic nás pozval salesián Josef Pavlas. Netušil jsem, že se mi Jizerky stanou druhým domovem. O letošních prázdninách jsme někteří sourozenci vyrazili na „pamětnou“ dovolenou.

Mysleli jsme na tante Agnes, která zasvětila svůj život pomoci kněžím, a na pana Richtera, který hrál na varhany hrstce lidí i čtyřikrát za neděli. Vzpomněli jsme na kněze Kubíčka, který byl průvodcem lidí v kraji Zapadlých vlastenců, a na Padreho, jehož knihovna na Horním Tanvaldu nás doslova uhranula. Procházeli jsme místa, kde jsme v zimě lyžovali a v létě rýžovaliJ. Navštívili jsme lékařku Anežku, která se jinam než do hor nehodí, a také rodinu Schreiberových, u jejichž krbu jsme na mnohá léta našli útočiště…. A pak jsem léta zakoušel prostředí křesťanského hnutí focolare, poznával celou řadu Jizeráků zpívajících „Tvrdý lidi tady žijou“, a prožil mnoho vzácných chvil, když jsem lovil „7 vlků a tisícovky“ (roverský zážitkový kurz)… Za tu dobu si pamatuji ještě hluboké lesy, kde nebylo těžké zabloudit a najít smrt, pak „lesy“ po lignitové a kůrovcové kalamitě nebo spíše lány pahýlů, které odhalily dosud ukryté skalní vyhlídky, a dnes Jizerky opět zarůstají…

Navštívit severskou tundru Kanady a Aljašky je pro mě zatím nedostižný ideál a tak mi to alespoň trochu nahrazují bažiny nahoře v Jizerkách. Letos mě tam poctil svou návštěvou Miloslav Nevrlý, mezi skauty nazýván Náčelník, autor Karpatských her. Kdo je nečetl a neprožil, jakoby nedožil. Vzal jsem jej do míst, která mu učarovala ještě dřív, než mně. Už ani nemyslel, že by se sem ještě někdy podíval. Udělal jsem to pro něj rád. Pak už zbylo jen objevit „bílého pavouka“, vzácného slíďáka popelavého. Udělal to pro mě rád. Před mýma očima stál starec s duší mladého muže. Přál jsem si být mladým mužem s moudrostí starce. A teď, na konci prázdnin se mi vybavuje jediné – Vděčnost – píseň, kterou zpívával příchovický farář Mirek Šimáček: „Protože mě máš tak rád, jak jen Ty můžeš mít, protože´s mi svou chtěl dát nesmírnost zakusit, tak kdyby ses mě zeptal, kdo jsem, místo svého jména vyslovím: „Jsem jen Díky.“

(JV)

foto: „bílý pavouk“, slíďák popelavý (Arctosa cinerea)