Pán-nepán se sejdem…

V sobotu odpoledne po volbách jsem sledoval, jak se někomu procenta menší a někomu narůstají. A když se z obrazovky ozvalo „už je to tady“, moje devadesátiletá maminka ožila vzpomínkou na listopad ´89. Vzájemnost a pouto dvou demokratických koalic probudilo naděje. Je to však křehká rostlina a tak doufám v moudrost zahradníků.

Docela mě rozpálil jeden římskokatolík ze SPOLU, když se hned druhý den nechal slyšet, že Piráti jsou neomarxisti. Přišlo mi to hloupé, ubohé a podlé. Hloupé proto, že teď na takové hlášky přece jsou páni Tomio Okamura nebo Bratrstvo kočičí pracky a jim podobní. Ubohé proto, že takto se ono „spolu“ s Piráty a STAN nebuduje, ale boří. A podlé proto, že p. Bartoš si letošní volby tvrdě oddřel a protrpěl, zatímco autor odsudku žije léta ze slávy svého otce. Bojím se bigotního křesťana nebo strachového klerika, až vrazí klín mezi pětici demokratických stran kvůli homosexuálům, genderu, islámu a EU, a bude se u toho zaštiťovat Pánem Bohem. Zdravý kompromis je umění.

V týdnu jsem pak měl to štěstí být na posledním koncertu Spirituál kvintetu. A zase to znělo, tentokrát při stavbě Babylónské věže: „Jenže tam, kde měl mít pupek svět, jak už to chodí, přestali si náhle rozumět … Kdo cpe se nejvýš, měl by si dát hrát to, co jsme hráli, že lidská pýcha vždy předchází pád!“ Tři a půl hodiny trvající koncert, vč. jeho druhé části i na ČRo2-Dvojka, byl pro mě nejen reminiscencí na období normalizace, kdy nás Jiří Tichota s ostatními Kvinteťáky držel nad vodou hudbou i slovem. Bylo to pro mě i bolestné loučení, ale zároveň i nové vyburcování, abych po tolika letech neusnul na vavřínech, znovu se probudil a vykročil: „Je to chůze po tom světě…“

Nedávno se v kostele četlo o tom, jak si apoštolové už už rozdělovali ministerstva (Mk 10,35-45). Přeji nové vládě, aby její členové nezapomněli, že kdo by chtěl být veliký, ať je pro ostatní služebníkem. A novému premiérovi, že chce-li být první, ať je otrokem všech. „Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“ Všem pak straníkům obou vládnoucích koalic, ale i všem jejich voličům přeji, aby dokázali rozlišit to podstatné a spojující od nedůležitého a nenechali se rozeštvat. A všem občanům této země přeji, aby objevili svou vlastní důstojnost, a v čem záleží pravá svoboda. Vždyť přece „až své pouti přejedem a přejdem, v jedné Hospodě na nocleh pán-nepán se sejdem.“

JV (24.10.2021)  

foto: arboretum Slezského zemského muzea Opava v Novém Dvoře