Velikonoční ponoření je pokristění

Už je to evergreen: bude se křtít nová kniha, cédéčko, hasičská stříkačka… Stejně jako, že Jan Křtitel křtil u Jordánu. Jan Baptista nekřtil, ale ponořoval, nebyl Křtitel, ale Ponořovatel. Ježíš také nevybízel ke křtění, ale k ponořování: do Otce, Syna a Ducha svatého, do jejich jména, do jejich vztahu, do jejich lásky. A jestli dnes onomu křesťanskému ponořování říkáme pokřtění, pak je to „jen“ výklad onoho symbolického ponoření. Totiž: ponoření do Krista.

O Veliké Noci si to někteří znovu připomenou. Ponořit se a nechat za sebou zavřít hladinu, to je přestat dýchat a umřít. Píše-li apoštol Pavel, že se jedná o ponoření do smrti, pak to znamená přestat dýchat pro všechno, co bylo a je staré a špatné. Jenže těšte těmito slovy maminku, která je ráda, že s miminkem přežila porod, a děkuje za nový život. Ale – být s Kristem pohřben (Řím 6,3-11: co to asi znamená?) – jen tak je možné nechat se z vody vytáhnout a nově se nadechnout, znovu se narodit pro to nové a dobré.

A pak: ponoření do Krista znamená pokristění. Víme, co znamená „potatit se“, umíme si představit, když říkáme „to je celá maminka“. Slováci říkají „pokristit“, udělat z člověka druhého Krista Pána. Už to není jen umytí od umazání hříchem (křestní rouška), je to i osvětlení toho, co je ve skutečnosti život (křestní svíce), ba ještě víc, je to vyvolení, povýšení a umocnění lidství na božskou úroveň (pomazání vonným olejem). Pokristěný, Kristovec (christianoi – viz Skt 11,26) má vonět po Kristu všem okolo.

Znovu nad tím přemýšlím, protože mě navštívil jeden mladý muž, který by se chtěl nechat pokristit, ale jen ponořením. Jen touhle formou, ale snad ne na úkor obsahu, toho, na co neviditelného osahatelná forma odkazuje – samotného Krista. Pojďme si znovu připomenout, co to znamená, že jsme pokristěni – třeba ve sprše, ve vaně, v bazénu nebo v rybníku či řece. Pojďme si znovu připomenout, co to znamená, že jsme (ani umazaní, ani namazaní, ani mazaní, nýbrž) pomazáni – třeba deodorantem, úsměvem či laskavostí. Přeji vám i sobě, abychom se nově nadechli a všem okolo voněli po Pánu Bohu. (JV)

obrázek: hobit Samvěd Křepelka poté, co jej topícího se Frodo Pytlík vytáhl z vody (Pán prstenů – 1 Společenstvo Prstenu)