„Co máme dělat?“

O neděli Gaudete se tato otázka opakovala jako refrén písně. A Jan psal jednu sloku za druhou tak, aby byla ušitá na míru.

„Co máme dělat my, rodiče a vychovatelé?“ – Jan může odpovědět i takto: „Věnujte dětem čas, nerozptylujte se jinde, každé dítě je jedinečné, mějte ho rádi pro jeho odlišnost… a vaše slova ať nejsou v rozporu s vašimi činy.“

Co máme dělat my, manželé? – Pečujte o důstojnost toho druhého, odpouštějte si, buďte k sobě pravdiví a komunikujte spolu.

A co máme dělat my, snoubenci? Učte se naslouchat si, poznávejte míru vzájemného respektu.

A co my, školáci? – Dospělí chodí do práce. I vy se poctivě učte, svých učitelů se ptejte a připravujte se na budoucnost, abyste byli Pánu Bohu k ruce.

A co my, vysokoškoláci na intru? – Buďte ohleduplní ke spolubydlícím a udržujte v čistotě společnou kuchyň, obývák, koupelnu i záchodovou mísu.

A co my, staří a nemocní? – Buďte trpěliví a nejvíc sami se sebou. A každý večer poděkujte za jednu věc, pro kterou stálo za to žít uplynulý den.

A co my, kteří šomráme, jak se máme špatně? – Využijte televize, podívejte se do třetího světa a vymyslete, jak být solidární s těmi, kteří se mají ještě hůř.

A co my, kteří říkáme, že jsme se nikdy neměli tak dobře, jako za Babiše? – Přemýšlejte o tom, za jakou je to cenu, a nelžete si přitom do vlastní kapsy.

A co my, kteří jsme se nechali naočkovat? – Nemyslete, že už nemůžete virus šířit, ale buďte k ostatním ohleduplní a dodržujte 3R (rozestupy, roušky, ruce).

A co my, kteří jsme antivaxeři? – Nevěřte kdejakým zprávám či servrům, které se nikomu nezodpovídají, ale mějte úctu k lékařům a zdravotníkům.

A co my, politici? – Nelžete, nepodvádějte, nerozkrádejte (např. lesy vaší republiky), nezneužívejte své moci, buďte skromní a zastávejte se slabších.

A co my, kteří říkáme, že „tahle země je naše“? – Nezapomeňte, že vše je vám propůjčeno od Pána Boha, že vaše vlast je v nebi, a že Kristus je také migrant.

A co my, Rómové? – Nezneužívejte výhod od státu, dobře hospodařte s dávkami, objevujte svou kulturu a mějte se k práci.

A co my, gádžové? – Stále si opakujte nápis nad vchodem do ostravského Boska, že jste všichni děti Boží, a podle toho se ke všem chovejte s úctou.

A co my, kteří rádi mluvíme o křesťanských hodnotách? – Kéž vám Bůh všelikou tu zbožnost z huby do rukou vraziti ráčí. Krucifixy ve výstřihu to nespraví.

A co my, kteří jsme pokřtění? – To znamená být ponoření do Krista, a proto si porovnávejte své myšlení, mluvení a jednání s Ježíšovým životním stylem.

A co my, katolíci? – Nemyslete si, že věříte nejlíp. A začtěte se do Bible a objevíte, že nikdo o vás a o druhých nemluví tak pěkně, jako Bůh.

A co my, kněží? – Nedávejte si říkat „otče“, vždyť jeden je váš Otec a vy všichni jste bratři. A nezneužívejte klerikálně své postavení, ale buďte jako ostatní.

A co my, laici? – Znovu si osvojte důstojnost, které se vám dostalo, že jste královského rodu, a nebojte se převzít a nést odpovědnost za církev.

A co my, salesiáni? – Nezaštiťujte se velkohubě kopírováním Dona Boska, ale poctivě hledejte, co by on dělal na vašem místě dnes.

A co my, farníci z Boska? – Papež František vás požádal o účast na synodě, na společné cestě. Začněte s nasloucháním a společným hledáním u vás doma.

JV (16.12.2021)

foto: „A co máme dělat my, biskupové?“ – „Neodívejte se ostentativně do zástěry jen na Zelený čtvrtek, ale mějte ji stále na sobě místo mitry a berly.“ (Mikulášské menu pro zaměstnance ostravského Boska 2021)