Vlastně jeho putování za námi aneb „když nemůže hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře“, jak praví známé úsloví. Po návštěvách Trochtova rodiště a pohřebiště se nedalo předpokládat, že bychom se společně vydali po jeho stopách:

■ když studoval v Kroměříži a Turíně,
■ když pracoval nejen v Ostravě, ale také v Kobylisích,
■ když byl nacisty mučen v „Pečkárně“, Terezíně, Mauthausenu a Dachau (odkud byl „návrat nežádoucí“),
■ když byl vlastními Čechy vězněn a mlácen na Ruzyni, Pankráci, ve Valdicích a Leopoldově (byli to komunisté – to se nesmí zapomínat),
■ a nakonec od všech izolován v Radvanově u Mladé Vožice.
Ale třeba se někdo na některé z těchto míst o prázdninách vypraví. Dejte pak vědět. Ale zpátky na zem: Štěpán Trochta zavítal mezi nás. Jak?

Mohli jsme se všichni sejít ke společnému slavení eucharistie. Měli jsme možnost pozorovat Boží království, jak v malém semínku „Francova Lhota“ ve dne i v noci rostlo, a jak z malého zrnka vyrostlo v obrovský keř „litoměřické diecéze“ a stalo se pro mnohé domovem. Při tom jsme zpívali jako lvi Rozsévače a další retro-písně ze 60. a 70. let. Sedm z nás předneslo modlitby za sedmero skupin kolem ostravského Boska a my jsme mysleli nejen na Štěpána, ale i na:
1. stavitele domu, dobrodince a dárce
2. pedagogy a děti i mládež ve středisku a v oratoři
3. ty, kteří přicházejí do našeho kostela
4. všechny ubytované na Domově, studenty i uprchlíky z Ukrajiny
5. společenství salesiánských spolupracovníků
6. bratry salesiány
7. a všechny, kteří mezi nás nemohou, ať nemocní nebo zemřelí.
Po nedělní liturgii zaznělo malé svědectví z uplynulé rómské pouti na Kopečku u Olomouce. Pro děti byl připraven skákací hrad. A pak povídal sám Štěpán Trochta ústy salesiána koadjutora p. Vladimíra Kopřivy, který promítal, vysvětloval, nadchýňal. Polední menu přišlo vhod a pak se ještě povídalo.

Děkujeme všem, kteří toto setkání připravili – samo by se to nenachystalo. (JV)

foto: přednáška Vladimíra Kopřivy v jídelně v Bosku