Tentokrát měla možnost vyrazit na společnou pouť celá pospolitost ostravského Boska. Před měsícem to bylo hodně daleko směr severozápad, tentokrát to bylo „za rohem“ směr jihovýchod. Minule místo posledního působení a úmrtí Štěpána Trochty, dnes místo jeho narození a dospívání.
■ Francova Lhota: Naše vlastivědné a duchovní putování začíná v rodném domku Štěpána, dnes muzeu: život, fotografie, korespondence, biskupská solidea (raději nenávratně věnovaná, abych nepodlehl pokušení), křížová cesta od dětí…. V kostele, kde byl Štěpán pokřtěn a kde se také formovalo jeho životní směřování, jsme slavili eucharistii. Místní farář Stanislav Zatloukal při mši sv. kázal o Štěpánovi, o obraze Don Boska přivezeném v roce jeho blahořečení… A nakonec nás pozval na farní zahradu, kde jsme poobědovali v besídce.
■ Horní Lideč: O letošních Vánocích uplynulo 800 let od prvních jesliček a živého betléma, který uspořádal sv. František z Assisi u městečka Greccio v Itálii. Po kulturním videoprogramu jsme někteří našli zvoníka, lyžaře i modlící se salesiány (to dalo trochu práce) – každý si užil kultury podle svých schopností a velkorysosti. Nahlédli jsme i do sousedního kostelíka: jeho interiér se přeci jen trochu víc podobal našim domácnostem než tradičnímu kostelnímu „autobusu“.
■ Pulčinské skály: Na závěr přišla ke slovu příroda. Nad Lidečkem se tyčí krásné skály. U vstupu do rezervace potkáváme ochranáře – slyšel nás na stovky metrů – a tak někteří zkoušíme ulovit bobříka mlčení. Plazení se po žebřících i řetězech, pohled shora dolů, studánka s pitnou vodou i pohled zdola vzhůru. Anebo někteří místo toho polévku ve Stodole. Počasí více než laskavé, všude kolem déšť, jen nad námi bez deště. Na závěr nás František ocenil časopisem.
Děkujeme všem, kteří se vydali s ostatními a přispěli i k hlubší vzájemnosti a propojení všech kolem ostravského Boska. Místní salesiáni ono propojování komunitního bratrství s činností střediska mládeže a se životem křesťanů z kostela sv. Josefa mají jako prioritu ve svém strategickém směřování. Nezůstává tak jen u vznešených slov a předsevzetí, ale došlo i na praktický skutek. Těšíme se na putování za Štěpánem Trochtou č. 3 (třetí červnový víkend) – Den ostravského Boska. (JV)
JP: Konečně jsem mohla řídit velké auto trochu dál než na Soivu. Spokojenost posádky je mi odměnou.
MG: Zaujalo mě, že se zachoval rodný dům Štěpána, jeho písemnosti a křížová cesta jeho života (ztvárněná školáky).
HK: Místní lidé věnovali spoustu času a energie pro budování jeho památky. Dík za přátelskou atmosféru pouti s dobrými lidmi.
MZ: Sedím na lavičce před muzeem, v dálce krásné valašské hory. Tak tady jsi sedával, Štěpánku, tady žil a byl šťastný. Uvnitř se dozvím, kolik jsi trpěl, ale také jak velké dílo po tobě zůstalo. A v srdci mi zůstávají tvá slova: „Neustaneme v hledání cest k dobrému soužití.“
AS: V rodném domku Trochtů mě zaujala cedulka se Štěpánovými slovy: „Mám čtyři schopné sekretáře, ale kde jsem si položil brýle, nevíte.“ V kostele jsem pak objevil oltáře z kostela sv. Jindřicha ze staré Karviné.
MV: Nejvíc se mi líbil betlém, jak tam mnoho postaviček hýbalo. A skály, jak jsme tam lezli, protože lezení mě baví.
MR: Krásná krajina, nádherné skály, i když jsem byla jen úpatí.
JO: Adrenalin při výstupu na Pulčinské skály a živá voda ve studánce nahoře.
MŠ: Úžasný! Na skále jsem pocítil i strach, ale doporučuji to každému – překonat sám sebe. A napít se poprvé v životě pramenité vody ze studánky, to bylo něco!
foto: před rodným domkem Štěpána Trochty (více na https://www.farnost-francovalhota.cz/stepan-trochta/)
