Vyrazili jsme po stopách Štěpána Trochty, který stavěl dům ostravského Boska před 90 lety, směr severozápad (trochu i po stopách ostravských salesiánů).
■ Pardubice: Jiří Caha nám ukázal salesiánský dům po rekonstrukci, vč. svého pokoje, vyslechli jsme slůvko na začátku oratoře, a mohli jsme se podílet na hlasování pro místní slogan „Dostihni svůj sen“, patrně s ohledem na 200 let od Boskova snu v 9 letech a Velkou pardubickou.
■ Svojkov: Josef Pavlas působil mnoho let v Novém Boru, a tak jsme trochu zaputovali ke kapli vytesané do pískovce v Modlivém dole, kde Josef sloužíval každoročně v první májový den mši sv., a jsme alespoň z auta jsme obdivovali barokní perlu novoborského kostela.
■ Litoměřice: V sobotu 6.4. uplynulo 50 let od mučednické smrti Štěpána Trochty: v katedrále mše sv., na hřbitově pobožnost nad jeho hrobem a v bývalém semináři bohoslovců oběd (žel Laďu Nádvorníka jsme nezahlédli).
■ Teplice: Odpoledne prohlídka Živého domu, nové budovy salesiánského střediska ve městě, kde před léty farářoval Stanislav Jonášek, a tak jsme na dálku pamatovali i na něj a sdíleli jsme nadšení provinciála salesiánů nad uměním vizualizaci převést ve skutečnost.
■ Kyjovské údolí: Po pravém břehu Labe a přes Hřensko jsme pak projeli spáleništěm Českého Švýcarska, kde už se příroda nově hlásí o slovo, a Františka Ptáčka, rumburského faráře, jsme lákali do skal nad údolím Křinice, ale nakonec nad naším pokoušením zvítězil.
■ Rumburk: Třetího dne jsme si prohlédli tři betlémy a v areálu kapucínského kláštera Loretu s genderově vyváženými sochami proroků a sybil předpovídajících Mesiáše, kapitulní síň s obřím breviářem a Svaté schody s oltářem duší v očistci zachraňovaných Kristovou smrtí.
■ Filipov: Nedělní shromáždění a eucharistii jsme prožili na místě, kde se zjevila Panna Maria smrtelně nemocné Magdaleně Kade nemocné rakovinou, a česko-německo-latinská bohoslužba rozšiřovala naše srdce, abychom si nemysleli, že tato země je jenom naše.
■ Sněžná: Oběd pod Vlčí horou byl vynikající a tak jsme trávili vycházkou ke Köglerově geologické zahradě (žel po zimě ještě uzavřená), na samotu poutního kostelníka Panny Marie Sněžné a do přilehlého Fritscheho arboreta kvetoucích magnolií, rašících azalek a rododendronů.
■ Litomyšl: Při zpáteční cestě projížďka starodávnou Litomyšlí, která by vydala na samostatnou návštěvu.
Dík všem za vzájemnost, ohleduplnost a řidičovo nasazení. Těšíme se na putování za Štěpánem Trochtou č. 2 (druhý květnový víkend). (JV)
A: Program putování vyvážený, duchovno i poznávání krásy přírody. Žasl jsem na krásou Křinického potoka – skály, stromy, potok…
Ja: Bylo nás šest: Slávka, Honza, Štěpánka, Jarka, Alan a Jiří. Stačilo „vytáhnout paty“ z ostravského Boska a zažili jsme něco, co by nás ani ve snu nenapadlo:
– radost dětí a rodin se svými salesiány v moderně zrekonstruovaných střediscích a farnostech;
– ticho mezi vznešenými skalami, k tomu jemný zpěv a barvy probouzející se přírody;
– méně chodící za podpory ostatních zvládli nádherný výstup ve skalách k vytesané kapli, kde tělo i duše našly občerstvující odpočinek;
– úžas v promodlených místech katedrály v Litoměřících, baziliky ve Filipově, kláštera v Rumburku, ve farnostech, kde světci osvědčili svou věrnost a lásku a kde také mnozí na útěku přes hory zažili vysvobození z otroctví komunismu, ale mnozí také zatčení a mučení;
– předchuť nebe, kdy jsme v naší putující partě byli jeden pro druhého, jen některá bolavá těla občas tento zážitek rušila;
No – je to k neuvěření? My, co jsme to zažili, se těšíme na repete…
S+H: Nemáme, co dodat. Byli jsme úplně v úžasu. A ve skalách jsme sami sebe překonali.
Š: Nadchnul mě obřad v katedrále, pěkná příroda a povídání se spolužákem. A na závěr nedělní zmrzlinka.
foto: místo uložení ostatků kardinála Štěpána Trochty v hrobce litoměřických biskupů (více na https://www.sdb.cz/trochta/)
