(velikonoční přání P. Pavla Kuneše
zvadlo na mimořádné Dny ostravského Boska 20.-22.5.2022)

Velikonoční svátky

jsou neoddělitelně spojeny s Ježíšem z Nazareta, zvaným Kristus. Ten se stal pro naše předky tak významným, že od jeho narození začali počítat náš letopočet. Byl to vzácný muž, který mluvil o vzájemném uctivém jednání lidí a sám se také uctivě stýkal s lidmi zdatnými i s vyděděnými. Nepodporoval papouškování předpisů, ale vybízel k přemýšlení o základu lidských vztahů, o jejich nejhlubším jádru. Netvářil se jako hrdina, přiznal se ke strachu, ale nedal se přinutit k násilí. Taky ho mrzelo, dokonce plakal, když si všiml, že všechno, co říkal, se dá obrátit vzhůru nohama. Kdo má uši k slyšení, všimne si, že jeho rady platí dodnes. Některé mně přesto dlouho nebyly srozumitelné. Např. „Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima… Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď…“ (Mt 18,15-17)

Dlouho jsem měl potíž s výrazem pokárání. Těžko někoho kárat, když neznám všechny okolnosti. Nevím například, proč to ten člověk udělal? Z jakých předpokladů jeho jednání vycházelo? Zda to opravdu zamýšlel nebo zda se to náhodně vyvinulo jinak, než chtěl? Nešlo mi to nějak dohromady s Ježíšovým varováním o trámu ve vlastním oku, pokud někdo chce odstraňovat třísku v oku svého bratra (Mt 7,1-5). Tímhle Ježíš naopak právo někoho kárat zpochybnil. Někde tedy bude chyba. Před několika lety upozornil Ladislav Heryán, který se v Bibli velmi dobře vyzná, že „pokárej ho“ lze přeložit jako „prober to s ním“. Byl jsem překvapen a hned jsem se podíval do řeckého slovníku. K mému úžasu jsem zjistil, že vedle pokárat, jsou i další možnosti překladu, např. přivést k řeči, vynést na světlo, probrat to. To jsou zjevně mnohem správnější možnosti, jsou totiž v souladu s Ježíšovým tvrzením, že pouze jediný je dobrý, Pán Bůh (Lk 18,19). A taky s celým Ježíšovým životem, protože nepřišel odsuzovat, ale vyřešit, vykoupit, osvobodit, spasit. Účinnost této evangelijní rady se dokonale osvědčila při řešení domácích problémů. Jestliže se ten druhý přivede k řeči a vynese se na světlo jádro problému, může se skoro všecko vyřešit a uzdravit. Jak se stalo, že se obecně ujal překlad pokárat, když je to zjevně proti Duchu Ježíše Krista? Je to v rozdílu mezi běžným způsobem myšlení a tím Ježíšovým. A mezi naladěním překladatelů od nejstaršího českého překladu v Bibli Drážďanské ze 14.stol. přes kralické bratry až do součas­nosti. Někteří sice „pokárej“ vyměnili za „napomeň“, ale význam se tím nezměnil. Každý člověk, i překladatel, je totiž neustále v pokušení vidět sám sebe na té správné straně, raději v roli karatele než v roli obyčejného Ježíšova žáka.

Já si tím vysvětluji i neúspěchy soužití s Putinem. Už při obsazení Krymu na jaře 2014 místo přivést k řeči, probrat to, vynést na světlo, jsme použili kárající verzi: „Potrestáme Putina tím, že ho nepozveme na zasedání G8. A postihneme ho sankcemi.“ Výsledek známe: Ruský člověk vydrží kvůli své vlasti všechno, a tamní oligarchové si vypomohli mnohými podvody. Na Ježíšovo řešení mi lidé tehdy odpověděli: To je nemožné. To by na něho neplatilo. Jeho nedonutíš k jednání. I kdyby měli pravdu, pokusil se někdo dodržet celý Ježíšův návod? S jedním diskutujícím se Putin snadno vyrovnal (s Angelou to vydržel několik hodin, s Macronem podobně). Ale s několika dohromady? To by totiž nemohl stále omílat jedno a totéž, hovor by se musel posunovat. Podle mého porozumění evangeliu, měl být naopak na zasedání G8 pozván. A v bratrské a soucítící atmosféře ho ostatní měli přivést k řeči. A představit mu mezinárodní právo jako nezbytnost pro život na společné Zemi. Bylo by to nepochybně velice těžké a politici by se museli velmi namáhat a velmi přemýšlet, jak dosáhnout toho, aby Rusko neovládly jeho zvrácené představy. Mnohem snadnější je kárat. A počítat s válkou.

O letošních Velikonocích už je pozdě na tyto úvahy. Prožíváme další jednání Putinovy velkopanské hry. Jsme uprostřed neuvěřitelné války. Nezbývá než druhá možnost, podporovat Davida proti Goliášovi a s toutéž dobrou nadějí. Kvůli spravedlnosti, po které toužíme, snášet nepo­hodlí a vytrvat v podpoře uprchlíků, kteří jsou životně odkázáni na naši blízkost. S vděčností každému za jeho pomoc.

Válka není trvalý stav, tím je pokoj. Upevňujme ho ve své duši. Abychom Ježíšovo velikonoční vzkříšení nevnímali jen jako vzpomínku, ale jako životní přínos. Christos voskres! Voistinu voskres!

Pavel Kuneš (Duben 2022)

foto: kněz, malíř a dudák Pavel Kuneš je pravidelným účastníkem na mezinárodním dudáckém festivalu ve Strakonicích