Poprvé ve škole, poprvé zamilovaní, poprvé uvítání nového života, poprvé… Některá „poprvé“ zevšedněla, některá zůstala jako drahokam, který v čase získává na vzácnosti. A poprvé u dětí? – Je spíš v budoucnosti: Jaké to bude? Zvládnu to? Těším se, jsem zvědavý, přál bych si…

Letos jsem měla možnost být nablízku osmi dětem, které se připravovaly v rodině a ve farnosti na slavení první svátosti smíření a eucharistie. Děti často slyšely ujištění a přání:

Martine, Denisko, Květko, Maruško, Václave, Stáňo, Martine, Mikuláši – je dobře, že jsi s námi, máš svoje místo mezi námi, společně tvoříme… Objevovali jsme, co znamená: vidím, slyším, mluvím, dotýkám se, cítím, chodím, přemýšlím, děkuji, prosím, obdivuji, žasnu, chválím, odpouštím, lituji, přijímám, dělím se, slavím, jsem milován/a lidmi a Bohem, miluji… Je to obyčejné nebo vzácné, jednoduché nebo složité, povrchní nebo důležité? Pohled na některé fotky nám možná napoví…

Napočítali jste devět dětí? K osmi dětem se ještě přidala Natálie, která v letošním roce společně s farníky a blízkými lidmi slavila svůj křest.

Kéž se naplňuje přání dětem i dospělým:   

Příprava na křest a slavení dalších svátosti ať je 
– poznáváním Boha, který tě miluje,
– radostí z přátelství s Ježíšem,
– otevíráním svého srdce Duchu svatému.

text: Jarmila Plačková
Foto: Adam Jurčík, František Bezděk, Jakub Štefela