Ne, ne, to není rozkvetlý koronavirus, nýbrž devětsil bílý. Našel jsem ho na stráních Ondřejníku u malého potůčku. Samozřejmě jsem se mohl potkat i se sněženkami a bledulemi a s podbělem lékařským. Ale k letošní Květné neděli jsem nakonec vybral tento květ. Květ krásný, i když rostlina značně smradlavá. Ale léčivá.

Ředitel střediska mládeže předal zaměstnancům ke Dni učitelů přání přímo od Jana Amose Komenského: „Jediným učitelem hodným toho jména jest ten, který vzbuzuje ducha svobodného přemýšlení a vyvinuje cit osobní odpovědnosti.“

Nějaký zbabělec ze čtyřpatráku naproti nám rozbil 5 oken ze zlosti. Nejspíš má trápení sám se sebou. To jiná paní, když se jí něco právem nezdálo, napsala slušný dopis, a mohlo tak dojít k vzájemnému porozumění. Děkujeme. V týdnu začala znít ve 20 hod. z terasy střediska státní hymna. Pár sousedů se přidalo potleskem a lampičkami z mobilu. Nejsme si lhostejní.

Minulý rok na začátku Svatého týdne v Paříži vypukl požár katedrály Notre-Dame. Kard. Sarah se tehdy nechal slyšet: „Musíme ji však obnovit přesně tak, jak byla.“ – Ach, to by byla škoda! Havířovským jsem řekl, aby pozvali Jeho Eminenci na návštěvu, aby viděl, jak jde staré spojit s novým.

Pokud jste si dnes četli zprávu o umučení podle Matouše a jeden z vás četl Ježíše, podařilo se vám ostatním volat „na kříž s ním“? Nenapadlo vás to? Čím to asi bude? Netroufli jste si? Čím to asi bude? Mimochodem: já taky nevolal. Škoda, mohl jsem aspoň chvíli být autentický. Je tam i další chuťovka: „hoden je smrti“. Pokud budu někde sám (ve sklepě, v lese), zkusím to aspoň tam. A doufám, že u slov „jeho krev na nás a na naše děti“ nás Bůh jako nejlepší táta/máma nebere vážně.

Zítra, v pondělí Svatého týdne, se bude číst o pomazání v Betánii (Jan 12,1-11). Úryvek končí slovy: „rozhodli se, že zabijí i Lazara“. Nemohu při tom nevzpomenout na P. Tomáše Petráčka…

V 17 letech jsem na Zelený čtvrtek hrál s kapelou na Portě, zatímco na Starém Brně probíhala Mše na památku Poslední Večeře. Přišlo mi to líto, ale nechtěl jsem soutěž pokazit ostatním členům kapely. Když jsem byl v Litomyšli postaven mimo službu, bylo to poprvé, co jsem lidem o Velikonocích nemohl posloužit. A tak jsem mohl být se starými rodiči, kterým jsem Stůl Chleba a Vína, Getsemany, Kříž i Boží hrob připravil v obýváku. Před 3 roky jsem prožil Velikonoce v nemocnici. Myslel jsem, že když nejsem moc potřebný, je to vhodný čas, kdy mě nemusel nikdo zastupovat. Nevěděl jsem, že jsem měl dělat stafáž v katedrále. Píši to jako cennou zkušenost do letošního nevšedního Svatého týdne.

Jsem rád za duchovní uvedení do Svatého týdne a velice doporučuji předvelikonoční meditaci P. Tomáše Halíka. a jeho slovo na Květnou neděli http://www.farnostsalvator.cz/clanek/2615/kvetna-nedele#.XomfVXLgqM8. Můžete nahlédnout na http://www.liturgie.cz/ do nápadů domácího slavení Velikonoc. A pro chvíle studia odkazuji na velikonoční Okénko letohradské farnosti. Opatrujte se. Jiří V.