4. NEDĚLE VE „ČTYŘICÍTCE“

• Papež František ve stopách Abrahámových předků i potomků
• Rozloučení s Mojžíšem
• Četba z Bible na 4. neděli ve Čtyřicítce
• K čemu 40 dní Eliášovi?
• Online mše po roce – Bohoslužba Jeníkovská rodinná dětská
• 3 MIMOŘÁDNÉ NABÍDKY TENTO TÝDEN
• Studium s Františkem Líznou

foto: setkání papeže Františka se šiítským ajatolláhem v Iráku

Papež František ve stopách Abrahámových předků i potomků

Motto cesty papeže Františka do Iráku bylo: „Všichni jste bratři.“ Setkal se i s nejvyšší autoritou iráckých šiítů ajatolláhem Al-Sistání, který řekl: „Lidé jsou bratři skrze náboženství a jsou si rovni skrze stvoření.“ V bývalém Uru – hlavním městě Sumeru, poblíž Nannova chrámu se zikkuratem – u vykopávek „Abrahámova domu“, se konalo setkání tří monoteistických náboženství, která Abrahama pokládají za svého patriarchu, setkání s představiteli šíitů, sunnitů, sabejců a jezídů. Papež František řekl: „Toto požehnané místo nás přivádí k počátkům, k pramenům Božího díla, ke vzniku našich náboženství. Na tomto náměstí před příbytkem Abraháma, našeho otce, se zdá, že se vracíme domů… Bůh žádal Abraháma, aby pozvedl svůj zrak k nebi a na něm spočítal hvězdy. Ve hvězdách viděl příslib svého potomstva. Viděl nás… Pohleďme na nebe. Kontemplujeme po tisíciletí to samé nebe. Objevují se na něm ty samé hvězdy. Ozařují i ty nejtemnější noci, protože svítí společně. Nebe nám takto dává poselství jednoty. Obdarovává nás tímto poselstvím jednoty. Nejvyšší nad námi nás tak zve, abychom se nikdy neoddělovali od bratra po našem boku. Pokud si ale chceme uchovat bratrství, nesmíme nebe pustit ze zřetele… Nebe se neunavilo zemí. Bůh miluje každý národ. Každou svou dceru a každého svého syna. A my se nikdy neunavme díváním se na nebe. Pohlížejme na hvězdy, na ty samé, na které se ve svůj čas díval náš otec Abrahám. A kráčejme po zemi. Oči upřené k nebi Abraháma nesvedly z cesty, ale povzbudily ho, aby kráčel po zemi a vydal se na cestu. Vše začalo tady… Potřebujeme vycházet sami ze sebe, protože potřebujeme jedni druhé, neobejdeme se jeden bez druhého. Pandemie nám dala pochopit, že nikdo se nezachrání sám (Fratelli tutti, 54). Přesto se stále vrací pokušení udržovat si od druhých odstup. Ovšem toto smýšlení „zachraň se, kdo můžeš“ rychle zdegeneruje do „všichni proti všem“, což bude horší než jakákoli pandemie (tamtéž, 36)… Jediná cesta, kterou nám ukazuje nebe, je cesta míru a pokoje… Nebude mír, dokud ti ostatní budou „oni“ a ne „my“, dokud namísto společného „my“ budeme druhé označovat za „tamty“. Nebude mír, dokud všelijaké úmluvy budou proti někomu, protože úmluvy jedněch proti druhým jenom přikládají polínka do ohně rozdělení. Mír – tam nejsou vítězové a poražení, nýbrž bratři a sestry, kteří i přes nedorozumění a rány minulosti začínají kráčet od konfliktu k jednotě… Je toto všechno možné uskutečnit? Otec Abrahám, který „uměl doufat i proti vší naději“, nás povzbuzuje… Je to na nás, abychom měli odvahu pozvednout oči a dívat se na hvězdy. Na ty hvězdy, které viděl náš otec Abrahám… My, bratři a sestry různých náboženství, jsme se sešli zde, doma. A odtud chceme společně usilovat o to, aby se uskutečnil Boží sen. Že se lidská rodina stane pohostinnou a otevřenou vůči všem svým dětem. Že když se díváme na stejné nebe, budeme v pokoji kráčet po stejné zemi.“ Na závěr setkání zazněla společná modlitba Abrahamových potomků (zde). Více s biskupem Václavem Malým v ČRo Dvojka: Jak to vidí. František slouží jako papež již 8 let.

Rozloučení s Mojžíšem

Je to Starý příběh. Mojžíš umírá ve 120 letech. „Mojžíšův příběh obsahuje jednu ironii dějin: Mojžíš se do země Izraele nedostal. Viděl ji zdálky, když se díval přes řeku Jordán. Zdálo se, že zemřel dřív, než ji překročil, a tak bibličtí spisovatelé pro to později hledali nějaký teologický význam. Říká se, že na poušti selhal ve víře, takže ho Bůh potrestal. Není ovšem pochyb, že Mojžíš zakoušel zaslíbenou zemi již na své cestě. To, že putoval, vedl lid, to samo mu již bylo skutečnou radostí a plným životem. Nesmíme se na jeho osud dívat jako na velký Boží trest. Samotná cesta již byla naplněným příslibem. V tomto světě žádná zaslíbená země není. Mojžíš nemusel překročit Jordán; jeho naplnění bylo na poušti. Občas se mi stane, že nechci už ani vidět žádného dalšího teenagera, rád bych věděl, jak jsem se k něčemu takovému vůbec dostal, a raději bych utekl do nějakého trapistického kláštera. To, co máme nejvíc rádi, nám často přináší tu největší bolest. To, co na své práci nejvíce milujeme, nám často přináší i největší bolest srdce. A není pochyby, že stejně to platilo i o Mojžíšovi. Jeho chvíle náboženské zkušenosti, jeho chvíle na Sinaji, byly bez pochyby jeho největším náboženským naplněním. Nicméně se vsázím, že kvůli všem bolestem srdce, které mu jeho lid způsobil, by za nic svou cestu nevyměnil. A vím, že já taky ne.“ (Richard Rohr)

Četba z Bible na 4. neděli ve Čtyřicítce

• 2Kron 36,14-16.19-23: Zničení svatyně není vypovězení Smlouvy. Exil není trest, nýbrž doučování (Žl 137). Bůh Smlouvu obnoví.
  Na toto místo se hodí i kus naší národní historie: Zakázaný Bůh (10) – Věří tak, jak mu věří strana.
• Ef 2,4-10: Boží dar je zadarmo. Co to znamená?
• Jan 3,14-21: Profesor Nikodém přišel za Ježíšem. V noci. S otázkami. Stojí zato si přečíst rozhovor od 1. verše. S jakou odešel?

K čemu 40 dní Eliášovi?

Zkusím krátce: Jako se Mojžíš 40 dní učil porozumět Knize Smlouvy, aby ji dobře předal Hebreům, tak i prorok Eliáš dostává 40 dní (1Král 19,8), aby udělal novou zkušenost s Hospodinem. Celý jeho příběh je popsán v 1Král 16,29 – 2Král 2,11 a stojí za to si jej přečíst v souvislostech: vláda krále Achaba v Severním Izraeli, vystoupení proroka Eliáše a vyhlášení sucha, návštěva u vdovy v Sareptě (Lk 4,25n), zápas s Baalovými kněžími na Karmelu a ukončení sucha, emigrace proroka a jeho setkání s Hospodinem… a ještě příhoda s Nábotovou vinicí. Možná, že Bůh je úplně jiný, než si Eliáš dosud myslel. Jezuité vedou tzv. exercicie, které také trvají 40 dní. Je to období k obrácení a ke změně smýšlení. Tedy přesný opak onoho „vždycky to tak bylo“. I nám letošní doba Čtyřicetidení nabízí podobnou příležitost. Ve vztahu k Pánu Bohu, k druhým lidem, k přírodě i k sobě samotnému. Co nového objevím, čemu se naučím, jakou novou zkušenost udělám na konci „Čtyřicítky“?

Online mše po roce – Bohoslužba Jeníkovská rodinná dětská

cílená pro 4 děti 1½ – 5½ let: Když jsme hledali inspiraci pro domácí slavení liturgie, našli jsme toto: Domácí liturgie s dětmi – Nouzový stav 2020.pdf. Při slavení se snažíme najít co nejvíc prostoru, aby se děti mohly zapojit. Předem připraví prostředí (prostřou stůl, přinesou křížek, v létě třeba kytičku…) pomáhají hrát na hudební nástroje, pracovní listy k evangeliu, prosby, pozdravení pokoje a další drobnosti, které se nedají popsat -:) …a hlavně zapojení do diskuze. Na začátku bohoslužby se snažíme, aby se děti uměli orientovat v liturgickém období. Nedávno jsme si povídali o tom, co pro nás znamená postní doba. Vraceli jsme se k Popeleční středě, jak jsme pálili kočičky a udělovali si popelec. A říkali si také, k čemu směřujeme. Že Ježíš vstane z mrtvých… Bohoslužbu doprovázíme na kytaru písněmi a ordináriem. Manželka čte evangelium a příběh, který se snaží dětem evangelium přiblížit. K tomu používáme: Liturgie pro děti (Marie a Josefína Nedbalovy a spol.) K přiblížení evangelia (Marie Špačková: Náměty k promluvám pro děti). Když jsme před rokem přemýšleli, jak nahradit účast na mších v kostele, nebylo to pro nás úplně jednoduché. Nejtěžší bylo překonat stud, obavy a převzít na sebe roli duchovních. I přes těžké začátky jsme moc rádi, že jsme se do toho pustili. Hlavním důvodem pro aktivní prožívání mše bylo zapojit děti, které by u online přenosu nevydrželi a tím bychom odcházeli bez prožitku i my. Teď s radostí pozorujeme, že naše počáteční snaha přináší ovoce. Můžeme sledovat, jak děti přemýšlí o svém životě, potažmo o životě Ježíše. Vážíme si toho, že je to společný čas, při kterém budujeme svoji víru i víru našich dětí. Můžeme nahlédnout do jejich vnímání a být jim nápomocní pochopit duchovní hodnoty, které jsou někdy těžko uchopitelné i pro nás. Díky domácím bohoslužbám vyrostl náš společný vztah k Bohu. Každá neděle je výzva. Martin.

Poznámky na neděli od Václava Vacka z r. 2018 stáhnout

Nedělní kázání od Josefa Kordíka z r. 2018 stáhnout

Nedělní promluva od Tomáše Halíka ZDE.

3 MIMOŘÁDNÉ NABÍDKY TENTO TÝDEN

Mimořádně TUTO STŘEDU 17.3. JIŽ V 19:30 hod. se můžeme společně modlit on-line na https://meet.jit.si/manzelskespolco
Večer ve 20 hod. na Prima-Max zveme ke sledování filmu „Z Paříže do Paříže“.

V pátek 19.3. je SLAVNOST SV. JOSEFA, (polo)patrocinium našeho kostela, před 8 lety se ujal služby římského biskupa František, letos vyhlásil Rok sv. Josefa – rok rodiny a manželství. Mše sv. bude v 16:30 hod. za dodržení pandemických opatření.

V kostele pod kůrem u tiskovin jsou na stole KNIHY, které si můžete vzít zdarma.

Studium s Františkem Líznou

Na TV Noe jsem nic nenašel a tak upozorňuji na pořady https://www.ceskatelevize.cz/lide/frantisek-lizna/: při Cestách víry „Musím jít dál“, s Markem Ebenem „Na plovárně“, ve Františkově „13. komnatě“, v „Genu“.
Z předávání Ceny paměti národa společností Post bellum 17.11.2017 nabízím záznam od 57. minuty.

Mějte se hezky.                                  Jiří Veselý