3. NEDĚLE VE „ČTYŘICÍTCE“

• Ohlédnutí za Abrahámovou rodinou
• Četba z Bible na 3. neděli ve Čtyřicítce
• Smlouva ze Sinaje a 3x 40 s Mojžíšem
• Online mše po roce – Co nám přineslo zavření kostelů?
• Pozvání ke společné modlitbě každou středu ve 20 hod.
• Studijní materiál v době covidové

foto: na Slezské Kalvárii „Pochybovači, jenž o Bohu a Jeho všemohoucnosti mudruješ, rozhlédni se, rozvaž a umlkni“

Ohlédnutí za Abrahámovou rodinou

V jednom vyprávění se říká, jak si při návratu Izák povídá s Abrahámem: „Táto, až přijdeme domů, kdyby se máti ptala, tak kdybys jí chtěl všechno povyprávět, dej pozor, aby nebyla právě na střeše.“ Jestlipak si někdo všimnul toho, že Abrahám bydlel v Beršébě, zatímco jeho manželka Sára v Hebronu? A co to může znamenat, že hned v následující 23. kapitole se píše o tom, že Sára zemřela? A tak malá odměna všem odvážlivcům, kteří statečně celý týden kráčeli s Abrahámem: Spirituál kvintet: Abrahám. „V poušti stál sám otec Abraham, když uslyšel hlas: „Tvůj syn Izák je velký dost, na něm změříš svou oddanost.“ Tenkrát byl sám otec Abraham, když uslyšel hlas. / Leckterý z nás možná v tentýž čas sám na poušti stál: ví, jak těžké je oběť nést, o to hůř, když je v sázce vlastní čest.“

Kdybychom přijali Ježíšovo vyučování, nikdy mezi křesťany nemohl kvést antisemitismus. (Mt 23,8-12)
Kdybychom poslechli Ježíšova slova z horského učení, nikdy by nevznikla inkvizice a mučení obviněných. (Mt 5,21-24)
Kdybychom přijali Ježíšovo vyučování, nikdy by křesťané proti sobě neválčili a dávno by nastala ekuména (Mk 9,38-41), tj. „1 dům a 1 stůl“.
Kdybychom poslechli Ježíšovo varování před nebezpečím „tradice otců“ („vždycky to tak bylo“), byla by církev více milosrdná. (Mk 7,6-13)
Kdybychom přijali Ježíšovo vyučování, nikdy by se mezi křesťany nehlásalo: „Poslušnost je první ctnost“. Hannah Arendtová při procesu s Adolfem Eichmannem, jedním z hlavních organizátorů Hitlerova „konečného řešení židovské otázky“, pokládaného za sadistického psychopata s nenávistí k Židům, ukázala, že Eichmann byl pokřtěný obyčejný člověk, spořádaný otec rodiny, nenápaditý a výkonný úředník. Poslouchal rozkazy bez přemýšlení. Když se jej u soudu ptali, zda by na příkaz Hitlera oběsil vlastního otce, odpověděl: „Ano.“ Ve zločinném režimu se člověk může stát zločincem i bez zvláštní nenávisti. Taková je „banalita zla“. I naše poválečná generace s tím má neblahou zkušenost. „Ježíšův příběh“ se opakuje jako „přes kopírák“ v milionových případech.
Kdybychom přijali slova o královském kněžství lidu božího (Ex19,6; 1Petr 2,5), nebyli bychom v církvi nevolníky bez hlasovacího práva, ale své pastýře bychom si volili. (Skt 1,23-26)
Kdybychom více promýšleli Hospodinovy předhygienické pokyny o odklízení výkalů, uchránili bychom se morů. (Dt 23:14) V ulicích našich středověkých měst pomalu odtékaly výkaly z domů.
Kdybychom více promýšleli Hospodinovy předhygienické pokyny o mytí rukou, neumíralo by tolik lidí a pacientů v nemocnicích (až před 200 lety si lékaři začali mýt před operacemi ruce).

Četba z Bible na 3. neděli ve Čtyřicítce

• Ex 20,1-17: Na Sinaji jsme nedostali Desatero Božích přikázání, nýbrž Deset velkých svobod. „Dekalog“ = 10 slov. Bohu stojíme za řeč.
• 1Kor 1,22-25: Bůh je tak velký, že mu žádný člověk není malý.
• Jan 2,13-25: Kdosi trefně řekl: „Ježíše jsme zavřeli do skříňky menší než 1+KK, a ještě ji zamykáme z venku jako vězení.“ Co všechno se po II. vatikánském koncilu do svatyně církve natahalo a co by zase bylo potřeba vyházet?

Smlouva ze Sinaje a 3x 40 s Mojžíšem

Mojžíš zhruba do svých 40 let žije jako královský synek na faraonově dvoře. Až jednoho dne musí emigrovat za hranice. Druhých 40 let žije v cizí zemi, zapomenut, pastýř ovcí, ve farářské rodině, šťastný po boku své manželky Sipory a s dětmi, pastýř ovcí. Až jednoho dnes se mu představil Bůh, prozradil mu své jméno „JSEM tu pro vás, JSEM vaše náruč, JSEM váš táta-máma“ a Mojžíš takřka v 80 letech se nechává poslat zpět do Egypta, aby svůj národ od tam vysvobodil a vyvedl do země otců. Třetích 40 let věnuje svému lidu a je prostředníkem Smlouvy mezi Hospodinem a lidmi.

Na Sinaji, sám, po 40 dní se učí slyšet a rozumět Pánu Bohu a pravidlům krásného života a soužití, aby mohl lidem přinést deset velkých svobod: „Já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví…“ Takřka u cíle dvanáct reprezentantů dvanácti kmenů Izraele po 40 dní prozkoumává Zaslíbenou zemi, a když se vrátili, zahltili své lidi množstvím dezinformací a fake news (jen Jozue a Káleb se marně snažili o osvětu). A tak za každý prolhaný a promarněný 1 den vyfasovali 1 rok k nápravě a po 40 let na poušti postupně vymírali, aby do Země svobody vešla nová, nezatížená generace.

Sinajská smlouva neruší původní motivy přírodního náboženství, totiž vděčnost za život a starost o něj (viz Noachickou smlouvu). Nicméně sinajská smlouva s Jahve je v očích biblických spisovatelů a celé pozdější tradice vyznamenáním tak zvláštním a neslýchaným, že všechno ostatní před ním bledne a ustupuje do pozadí (např. Dt 4,7-12; Žl 147,20: „žádnému z národů tak neučinil“). Jak byla politická a národní existence Izraele postupem doby víc a víc ohrožena, význam smlouvy a vyvolení dále rostl. Ani po slavnostním obnovení bohoslužeb po návratu z babylonského vyhnanství v 6. stol. před Kr. se už židovská zbožnost nikdy úplně do chrámu nevrátila. Pěstovala se v synagogách (trochu škola, trochu modlitebna), jak to známe z Ježíšovy doby. Studium Tóry zastínilo bohoslužbu v chrámě. Díky tomu ale mohlo židovské náboženství překonat i zničení Jeruzalémské svatyně v r. 70 a definitivně v r. 135. Těžiště židovského náboženství se tak přesunulo z oblasti posvátných úkonů, obětí a kněžských bohoslužeb do oblasti hlubšího porozumění Písma. Místo kněze hraje čím dál tím významnější úlohu rabín, znalec Písma.

Online mše po roce – Co nám přineslo zavření kostelů?

Druhé zavření kostelů nás znovu přivedlo k hledání způsobu, jak slavit neděli jen v rámci úzké rodiny. Nejdříve jsme se vrátili k tomu, co jsme dělali na jaře, ale pak jsme na začátku listopadu narazili na návod na modlitbu nad Písmem (Josef Prokeš, úvod do neděle 1. 11. na youtube). Máme děti v rozpětí od 4 do 13 let, tak jsme si vůbec nedokázali představit, jestli to půjde, ale chtěli jsme to zkusit. Každý z nás si vzal jeden výtisk Bible (dětskou obrázkovou jen ten čtyřletý). Hned na začátku nás překvapilo, s jakým zaujetím děti Biblí listovaly a hledaly tu správnou knihu, kapitolu a verš. Po modlitbě k Duchu sv. jeden z nás text nedělního evangelia četl nahlas a ostatní text sledovali. Pak ve chvíli ticha mohl, kdo chtěl, říci slovo či větu, která ho oslovila. A teprve potom jsme si o textu povídali, byl prostor na dotazy, komentáře, propojení s naším životem. Nakonec jsme čtení uzavřeli díky a prosbami, které na text navazovaly.

Překvapivě rychle jsme si na tento způsob čtení nedělního evangelia zvykli. I děti ho dobře přijímají, a tak se stal pevnou součástí naší „covidové“ neděle. Naše modlitba nad Písmem rozhodně není v soustředěném klidu a naslouchání, často je velmi živá. Je však prostor pro otázky a někdy vzniknou zajímavé momenty. Jako např. na 2. neděli adventní (Mk 1, 1-8). Jedno z našich dětí přišlo s pohledem, že Jan Křtitel nebyl moc fér, když ostatní měl k obrácení a sám chodil oblečený v kůži a jedl med. Tak jsme to začali zkoumat:
Maminka: „Víš, jak tehdy chodili lidé oblečení?“ – Dítě: „No, normálně.“
„Ano, měli oblečení z látky, takové dlouhé šaty. A Jan?“ – „Měl kůži z velblouda.“
„No, takže to byl oblečený spíš jako pračlověk, ne?“ – …. (údiv v očích)
„A kde myslíš, že Jan bral med? Choval včely v úlech?“ – „To ne. Bral ho lesním včelám?“
„Nejspíš. Takže, když si šel nějaký vzít, kolik si asi tak mohl dát?“ … – Táta donese sklenici s medem a každému dítěti nechá ochutnat jenom na prst. „No, a tolik měl třeba na celý den. A asi při tom nejspíš ještě schytal pár žihadel.“ – velké pochopení v očích dítěte, že s tím Janem Křtitelem to bylo asi jinak, než se zprvu zdálo. Jaké by asi mělo Janovo slovo váhu, kdyby ostatním „kázal vodu a sám pil víno“?
Suchomelovi z Libchav

Poznámky na neděli od Václava Vacka z r. 2018

Nedělní kázání od Josefa Kordíka z r. 2018

Nedělní promluva od Tomáše Halíka Desatero.

Pozvání ke společné modlitbě každou středu ve 20 hod.

Každou středu ve 20 hod. se můžeme společně modlit ZDE.

Studijní materiál o „chrámu církve“ v době covidové

Jan Pavel II. církev přirovnal k „domu ze skla“. Aby to byla pravda, snaží se i TV Noe názvem, svého pořadu „Dům NEJEN ze skla“. Osobně se mi zdá, že se pokud možno jedná o kouřové sklo. Díky tedy za otevřenost a průzračnost papeže Františka A stejně tak za další část seriálu ČT2 „Zakázaný Bůh“ o církvi sebe-odkrývající: Skrytá církev Koinotes. Zachycen je i P. František Lízna († 4.3.2021).

Mějte se hezky. Jiří Veselý