BÍLÁ NEDĚLE VELIKONOČNÍHO OKTÁVU (11.4.2021)

• Velikonoční pozdrav hlavního představeného salesiánů + Rozhovor s Tomášem Petráčkem o církvi za covidu
• 6.4.2021 zemřel největší teolog přelomu 20. a 21. stol. + Rozhovor: Žil jsem sedm životů – teď jsem připraven na smrt.
• 2. neděli velikonoční se odnepaměti říká Bílá + Česká korunka

foto: obraz Božího milosrdenství podle Krista Pána

Na Apríla premiér Babiš slíbil tempo očkování 100.000 denně, já však po registraci jako pedagog před měsícem stále čekám. Spisovatel Pavel Kohout je prý zklamán Zemanem, tak proč se nechal okouzlit něčím na první pohled zlým? Nejspíš patřím mezi „hyeny“. Exministr Blatný se mi jevil pevný ohledně ruské vakcíny, ale do Babišových spárů lezl dobrovolně a lhal. Ministra Plagy se zastali rektoři a řada organizací ve školství a tak jsem rád, že je ještě někdo ochoten se semknout proti zlu. Šéf diplomacie Petříček to má za pár, nejspíš že má na zlo čuch. Důvěrná spolupracovnice Ovčáčka a Bobošíkové Lipovská, nominatka ČBK, dorazila do ČT s tajnou policií a já se nepřestávám stydět za většinu našich biskupů. Lídr opozice Bartoš zatím porcuje medvěda, který ještě běhá po lese. Máme se na co „těšit“. Jak říkal prof. Stanislav Krátký: „Pán Bůh nás dokáže uchránit před vším, jen ne před naší vlastní hloupostí.“ Nakonec ještě ke sčítání: Ve FB skupině ‚V církvi navzdory církvi‚ jeden z účastníků uvedl: „Jsem gay. Dotázal jsem se biskupů, zda by jim bylo milé, kdybych se přihlásil ke katolické církvi. Nedostal jsem odpověď.“

Velikonoční pozdrav hlavního představeného salesiánů

Je již nemožné napsat jedinou stránku, aniž bych byl ovlivněn mnohostrannou krizí, která zasáhla celé lidstvo, ve všech zemích a též všechny najednou. Stále se nacházíme ve velmi obtížné době. Prožíváme to, co jsme si nikdy nedokázali představit a ani nás to nikdy nenapadlo. Během těchto měsíců jsme byli svědky mnoha činů velkorysosti a obětavosti. I my jako Salesiánská rodina jsme udělali mnoho dobrého a pomohli mnoha lidem, s tvořivostí velmi podobnou tvořivosti našeho otce, Dona Boska. Říká se, že „normální“ časy se brzy vrátí. Ptám se však sám sebe: Jaká bude tato „nová normálnost“? … Když jsme vedeni nadějí, pak láska a služba druhým vnášejí do našeho života smysl. Náš svět stále trpí ztrátou lidskosti. Z mého pohledu naděje je pro člověka skutečně důležitou přísadou lásky. To je mým přáním pro celý náš salesiánský a misijní svět. – Otázky k zamyšlení a sdílení: Za co jsem vděčný v dnešním „novém normálu“? Jak mohu vnést více naděje tam, kde jsem? (Angel Artime)

Deník N píše o církvi za covidu v rozhovoru s předním českým teologem a excelentním historikem Tomášem Petráčkem.

6.4.2021 zemřel největší teolog přelomu 20. a 21. stol.

Hans Küng se narodil 19.3.1928. Byl to kněz, stoupenec progrese v životě církve, průkopník mezináboženského dialogu, nejvýznamnější teolog II. vatikánského koncilu, profesor na universitě v Tübingen. Přizval sem i reformně radikálnějšího Josepha Ratzingera, ten se však později přiklonil k tradicionalismu a postupně fundamentalizoval. R. 1980 mu Jan Pavel II. odebral povolení vyučovat katolickou teologii, zejména kvůli učení o papežské neomylnosti. Poté začal vyučovat teologii ekumenickou, díky čemuž po něm zůstává bohatá literatura o křesťanství i jiných náboženstvích. Küng se hlásí k myšlence světového étosu a mezináboženské tolerance. Zdůrazňuje rozdíl mezi nutným centrem církve (Petrovou službou) a kritizovaným papalismem (ve středověku zbudovaným papežským absolutismem). Podle něj je právní teologie papežského primátu zčásti postavena na falzifikátech (legenda o papeži Silvestrovi, Konstantinova donace, spisy Dionýsia Areopagity a Pseudoisidorské dekretálie). Vinu za schizma s Východem i za reformační rozštěpení Západu vidí především na římské straně. Za příčinu moderního úpadku katolické církve považuje její obranářství, uzavřenost a neschopnost konstruktivně reagovat na realitu. Naději představoval pro Künga II. vatikánský koncil, avšak jeho závěry po smrti Jana XXIII. považuje za rozmělněné. Papeže Jana Pavla II. obvinil, že se svými činy pokoušel koncilní závěry zvrátit a že koncilní myšlenky zradil (za celých 27 let papež neprojevil zájem se s ním setkat). Ostře kritizoval i Benedikta XVI., jehož vstřícné kroky vůči lefebristům i vůči odpůrcům moderních tendencí hodnotil slovy: „Rybář lidí se vydává na lov do vod krajní náboženské pravice“, a obvinil jej, že opustil principy skutečného ekumenismu a usiloval o obnovu římského impéria namísto o společenství církví. Papeže Františka označil za muže, ve kterém „je naděje“. Hans Küng tvrdil, že jeho posláním nebylo být kritikem papežství a že je přívržencem reformy, ne revolucionář, a nesnáší, aby byl označován za církevního buřiče. Stav katolické církve popisuje jako rozštěpení na horní a dolní církev, přičemž za horní označuje autoritářské držitele moci a za představitele dolní považuje sebe. Byl přesvědčen, že současná vatikánská politika musí skončit fiaskem.

Časopis Getsemany uveřejnil rozhovor s ním: Žil jsem sedm životů – teď jsem připraven na smrt, Christnet od Tomáše Petráčka portrét: Muž, který žil a dýchal pro věc Ježíše Krista a jeho církev. Z jeho knih jsou v naší knihovně: Aby svět uvěřil, Po stopách světových náboženství, Krédo, V co věřím, Ježíš, Co je církev?, Věčný život, Být křesťanem, Malé dějiny katolické církve, Žena v dějinách křesťanství, Dobrá smrt?, Mozart – stopy transcendence, Židovství, Vybojovaná svoboda (vzpomínky)

2. neděli velikonoční se odnepaměti říká Bílá

Poznámky na neděli od Václava Vacka z r. 2006

Nedělní kázání od Josefa Kordíka z r. 2018

Nedělní promluva od Tomáše Halíka ZDE. „Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš, kde byli učedníci… Tomáš, jeden z Dvanácti, nebyl s nimi…Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi…“ (Jan 20,19nn) A Ježíš mu říká: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“ V knihovně máme knihu „Dotkni se ran“. Její autor říká: „Někdy si myslívám, že nemáme právo vyznat Boha, pokud přehlížíme utrpení svých bližních a ignorujeme bolestné, nezacelené rány našeho světa… Jsem už příliš starý, abych rozuměl řeči ptáků. Jsem dosud příliš málo prostý a čistý, abych rozuměl řeči andělů. Avšak slyším jeho řeč v ranách světa, slyším tam jeho volání a tepot jeho srdce: nemohu nerozumět, nemohu předstírat hluchotu. A stále znovu – a stále ne dost – se učím jazyku doteků, které by odpovídaly na jeho volání, umění doteků dost jemných, aby do těchto citlivých míst vnesly utišení.“

Jeden den na Radost z Velikonoc nestačí. A tak „první den v týdnu po sobotě“ trvá celý týden – velikonoční oktáv – 8 dní, až do následující neděle. Říká se jí Bílá neděle. Novokřtěnci po celý týden nosili bílé roucho, aby i viditelně mohli zakoušet své obléknutí se do Krista, „neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli“ (Gal 3,27) – odkaz na prvotní požehnání. Dnes tento poklad víry staré církve překrývá myšlenka Božího milosrdenství – s odkazem na prvotní hřích. Rembrandtův obraz Božího milosrdenství to vyjadřuje velmi trefně, totiž otázkou. Co je víc: kajícnost v kleče nebo láskyplné objetí? Už 5 let je známá tzv. Korunku k Božímu milosrdenství v podání Schóly brněnské mládeže. Melodie mě chytila za srdce. Bohužel text je nevalné ceny (zřejmě ovlivněn polskou zbožností). To česká verze je úplně jiné kafe. S obrazem podle Faustyny Kowalské je to podobně. Sama si s pláčem stěžovala Pánu Ježíši: „Kdo tě namaluje tak krásného, jak jsi?“ To podobenství o návratu ztraceného syna a milujícím otci (Lk 15) je úplně jiné kafe. V květnu bychom rádi nad hlavním vchodem „otevřeli“ vitrážové okno „Vzkříšený“, mj. nové a nezkopírované znázornění Božího milosrdenství.

ČESKÁ KORUNKA:
U velkého zrnka: „Děkuji ti, Něžná Moci, která jsi nás povýšila k Absolutnu ode dne Zvěstování až k dnešnímu dni Eucharistie.“
A u malých zrnek: „Děkuji ti za to, že bez nás nemůžeš být.“

Kéž by se našel nějaký muzikant, který by ji dokázal podložit i hudbou, jež by podobně chytila mladé za srdce.

Mějte se hezky.                                                                                                                                                                    Jiří Veselý