2. NEDĚLE V DOBĚ ČTYŘICETI DNŮ

• Co týden dal a co vzal
• Dodatek k Potopě
• Četba z Bible na 2. neděli ve Čtyřicítce
• Smlouva s Abrahámem (tentokrát bez „40“)
• Online mše po roce – 2. část
• Pozvání ke společné modlitbě každou středu ve 20 hod.
• Studijní materiál na týden

(foto: torzo ze stanoviště č.3 NS Hájeckými chodníčky)

Co týden dal a co vzal

Na ČT2 jsme viděli: Zakázaný Bůh 8 – Normální je jíst, ne nejíst.

Na vlastním televizním kanále pak: Kola přes plot (pozn. vpravo dole se chvíli hýbe trampolína)

Dodatek k Potopě

Minule jsem vás ošidil. Jako muzikant jsem se zpronevěřil své hřivně. A tak aspoň nyní pokus o nápravu: Spirituál kvintet: Potopa.

Na začátku Bible čteme o 4 základních typech hříchů: pád lidí, bratrovražda, potopa a stavění babylónské věže. Ta selhání nejsou minulostí, stále je opakujeme: Jako lidé v Ráji odstavujeme Boha stranou, natahujeme ruku po něčem jedovatém a vymlouváme se: „já za to nemohu, to ten druhý“; jako Kain odmítáme odpovědnost za druhé a šplháme po zádech svých bratří; jako lidé před potopou si svévolně a bezohledně děláme, co chceme, a kazíme druhé; a jako stavitelé věže stále se stavíme na místo bohů. Naštěstí jsou ale mezi námi i Henochovci, Noemovci a Abrahámovci.

A teď tedy můžeme přikročit k upgrade Smlouvy – bude nám mrznout úsměv.

Četba z Bible na 2. neděli ve Čtyřicítce

• Gn 22,1n.9a.10-13.15-18 (doporučuji k četbě celý příběh): Proměna myšlení o Bohu a člověku – ne člověk Bohu, ale Bůh člověku dává to nejlepší, co má – svého Jediného. Co tomu říkáte?
• Řím 8,31b-34: Zkusme to říci jinak. Ne „vydal ho za nás“, nýbrž „vydal ho nám“ – škoda, že to musí dojít tak daleko, až teče krev.
• Mk 9,2-10: Proměnění Pána (který, když se vše mění, on je bez proměny) nebo spíše proměna člověka – to je vyjádřeno v onom „metanoeiete = dejte se proměnit“.

Smlouva s Abrahámem (tentokrát bez „40“)

Dnes by tento odstavec měli číst snad jen ti, kdo rádi používají slovo „oběť“: „Seřazeni do dvou řad podle hodnosti, znehybnělí důstojností, hleděli na kupce Nanna-Tuma, přivádějícího svého syna k obětování. Otec, nádherně oděný muž v květu věku, zahajoval průvod. Několik kroků za ním šlo dítě, několikaletý chlapec v bílé, shora až dolů rozhalené říze a s květinovým věncem na hlavě. Hošík, omámený silným vínem s kořeními, kterým byly napájeny oběti, aby šly na smrt s otupeným vědomím, rozhlížel se mdle kolem sebe velkýma tmavýma očima. Matka, opojená týmž vínem, kráčela těsně za ním. Na její hrudi se třpytily klenoty, z uší splývaly dlouhé náušnice a na rtech se jí houpal nezen čili velký zlatý prste protažený chřípím. Šla jako v mátohách s očima upřenýma na dítě. Za touto trojicí postupovala početná kupcova rodina, provázená sluhy a otroky s náručemi bohatých darů. Všichni zachovávali hluboké ticho a upínali veškerou pozornost k tomu, aby neklopýtli, nezakašlali, ba ani nevydechli hlasitěji, protože nejmenší poklesek proti obřadním předpisům mohl zmařit účinnost oběti. Zvolna postupující průvod již vystoupil na stupně oltáře a stanul před veleknězem. Dva iššakku sňali s hošíka košilku a ponechali mu pouze věnec na lesklých kučerách. Stál zde udivený, sličný, nahý. Otec postrčil syna k veleknězi, aniž dovolil, aby pohnutí smazalo výraz lhostejnosti z jeho tváře. Velekněz položil vetchou kostnatou ruku na krk dítěte… Vztyčený nůž zasvištěl vzduchem. Hošík pronikavě vykřikl, jako by náhle vystřízlivěl. Odpověděl mu druhý výkřik. Matka procitla z mrákot a divoce zavyla jako zvíře. Ale sotva se oba hlasy zvedly, hned zase odumřely. Velekněz sevřel s překvapující silou hošíkovo hrdlo, bratr kupce Nanna-Tuma umlčel švagrovou silným úderem pěsti a sluhové ji odvlekli na postranní nádvoří. Otec nepřestával hledět s tupou netečností na oltář, ale čelo měl orosené potem. Velký nůž se zabořil do dětské hrudi a rozťal ji hlubokou, širokou ranou. Vytryskla krev. Rozlehl se žalostný pískot, jako když ptáče zakvílí. Velekněz povalil cukající se dětské tělíčko na kamenný stůl a rozšířil ránu tak, aby krev, oblíbená potrava bohů, tresť života, hojně zalila oltář a stekla na jeho boky. Ponořil ruce do otevřené hrudi, vyrval z ní srdíčko, maličká, chvějící se játra, spleť drobných kouřících se vnitřností a zabodl se do nich pohledem. Věštba byla patrně nepříznivá, protože jeho tvář se zachmuřila. Kněží sangu přistoupili k mrtvému tílku, první s planoucí pochodní, druhý s pryskyřicí, kterou mrtvolku posypal, třetí se smolnými štěpinami. Vyšlehl plamen. Krev syčela, jakmile se jí dotkl oheň, pryskyřice se vzňala a praskala, zápach páleného masa naplnil vzduch. Sbor kněží zapěl píseň k poctě Marduka.“ (Kossaková: Úmluva) Až teď si přečtěme celý příběh Gn 22,1-23,2.

Elie Wiesel k tomu říká: „Je to matoucí příběh, v němž vládne strach. Ve své hrůze se tento příběh stal zdrojem útěchy pro všechny, kteří ho přijali za svůj a předkládají ho dále, vtiskujíce do něj svou vlastní zkušenost. Každý z nás je povolán, aby v něm sehrál svou roli.“ Prolistujme a uvažujme, co všechno už má Abrahám za sebou (Gn 12-21). A teď nejhrůznější biblický text. Proč jím máme projít? Protože se stále děje. Je naší vinou, že od něj stále utíkáme. Kolikrát jsme jej slyšeli? Kolikrát jsme se ptali: Jak může být zavražděn nevinný? Mohu poslechnout rozkaz ke zločinu? Může taková slova vyslovit Bůh? Nevydával se za Boha ďábel? Mohl to Abrahám rozpoznat? Co když nastražil ďábel poslední lest: „Řeknu ti, co jsem slyšel v zákulisí tam nahoře: dobře to dopadne, nakonec bude obětován beránek, ne Izák. Nemáš se čeho bát. Jestli budeš pokračovat v cestě, nebo se vrátíš, vyjde to nastejno. Je to jen hra, zkouška.“ Kdo je kým zkoušen? Abrahám z poslušnosti? Nebo ze svých náboženských představ a zkušeností? Anebo Bůh, jaký má nervy? Sören Kierkegaard říká, že ty 3 dny byly delší než ony 4000 let, které nás od dané události dělí. V jednom rabínském komentáři se ptá syn otce, když sestupovali z hory: „Táto, tys tam nahoře vypadal hrozivě. Co se s tebou stalo?“ – „Ale, hochu, já ti ani nevím, co mě to napadlo. Snad se mi vybavila minulost…“, a Izákovi nic o Bohu neřekl, aby si Izák neudělal o Bohu špatnou představu.

Proč v tom příběhu mlčí Bůh, Abrahám i Izák? Možná proto, abychom my sami kladli otázky a hledali odpovědi. Páni, to je fakt hustej upgrade. A to jsme teprve na začátku.

Online mše po roce – 2. část

Pohled otce rodiny: Bohoslužby v domácnosti míváme každou neděli před obědem téměř celé covidové období. Čtení je podle lekcionáře a nastuduju si k tomu výklad dohledáváním na internetu, v Bibli nebo v kázáních, která rozesílají v předstihu např. Tomáš Halík a Václav Vacek. Sedíme kolem stolu, někdy k nám přichází sousedka, která žije sama a v „normální“ době ji bráváme autem o nedělích na bohoslužby do města. Manželka s dcerami připraví písničky z Hosany a doprovázejí na klávesy, malé děti u toho štěrchají na chrastítka a dřívka. Manželka obvykle zazpívá žalm. Při čteních se střídáme a poté je rozebíráme. Dospívající s lecčím nesouhlasí, na něco se ptají, navzájem se doplňujeme. Snažíme se je zapojit do diskuze. Modlitby se modlíme také společně, přímluvy říká každý, jak cítí, na konci je rodičovské požehnání. 1x za 14 dnů (abychom vnímali, že je to výjimečnější rituál, který nemusí být „pořád“) slavíme „hostinu agapé“. Malé děti ji mají velmi rády. Čteme některý z biblických textů o Večeři Páně, větu po větě, a přitom děláme, co věty popisují. Chléb – normální koupený, arabský či doma upečený – co zrovna máme, lámeme a posíláme kolem stolu. Naředěné víno či ovocnou šťávu nebo čaj naléváme ze společného džbánu do štamprlat každému zvlášť. Nabízíme i k přidání. Většinou ihned poté dochystáme na oběd, který už bývá uvařený. Bohoslužba se tak propojí s obědem i siestou.
Tak to bývá obvykle. Nedávno to ale dopadlo jinak. Byli jsme s malými na výletě, zatímco „velké děti“ zůstaly doma. Když jsme se vraceli domů, byl už večer. Syn, co zůstal doma, má 19 let. Měl na starosti topit. Nachystal jen část dřeva a topil tak, že byla doma zima. Protože jsme se cestou domů v autě s manželkou bavili, jak to naši dospívající doma zvládají, byli jsme po příjezdu hodně zklamaní. Synovi jsem vynadal, on se začal přít, že topit, předtím vybrat z kotle popel, potom zamést… není k životu důležité. Takže jsme na sebe navzájem křičeli víc a víc a já jsem mu ve vzteku adresoval i nadávky, která bych mu v klidu nikdy neřekl. Tím jsem zase naštval manželku a bylo celkově dusno. Druhý den dopoledne jsme se sice k bohoslužbě všichni sešli, ale manželka řekla, že takto bohoslužbu dělat nemůžeme, když jsem na syna včera tak ošklivě křičel. Dal jsem jí za pravdu a řekl jsem, že si včerejšek můžeme vyříkat. Rozvinula se důkladná diskuze nás obou rodičů, dospělého syna i ostatních 4 dětí. Pro rodinu byla prospěšná, přestože na bohoslužbu již nedošlo a my jsme rovnou přešli k obědu.

Pohled matky rodiny: Na našich domácích bohoslužbách se mi líbí zapojení všech, i těch, kteří jsou zrovna ve fázi „opozice k rodičům“ nebo se hledají ve víře. Ať už jde o hraní a výběr písní, čtení, diskuze, občas zazní i nějaká přímluva (naposledy mě potěšila dcera, když se modlila za kamarádčina otce-alkoholika). Někdy máme místo „kázání“ pořádnou diskuzi, někdy se i hádáme… Člověk je tak nucen si obhájit některé své životní postoje. Je to krása, ta puberta. Manžel zmiňuje, že jsme jednu neděli neuspořádali bohoslužbu, kvůli napjaté atmosféře po hádce. Přišlo by mi pokrytecké, tvářit se jakoby nic, a přitom mít v srdci nevyříkané věci z minulého dne, kdy proběhla hádka mezi manželem a naším nejstarším. Některá slova jsou horší než facky, a toho jsem byla plná. Víc o tom psát nechci. Jen to, že i cholerik by se měl umět omluvit (a ne svádět vše na choleričnost) a bylo dobře, že se tak nakonec stalo. Myslím, že se toho nakupilo víc, a tohle byla „rozbuška“. Takže bylo dobře vyčistit vzduch. Opravdu dobrý vstup do postní doby. Klopýtáme a kulháme, ale jdeme dál.

D+A+M+H+M+A+K

Poznámky na neděli od Václava Vacka z r. 2018

Nedělní kázání od Josefa Kordíka z r. 2018 – PŘÍMO Z OSTRAVY – pamatujete?

Nedělní promluva od Tomáše Halíka Proměnění na hoře.

Pozvání ke společné modlitbě každou středu ve 20 hod.

Každou středu ve 20 hod. se můžeme společně modlit on-line na https://meet.jit.si/manzelskespolco

Studijní materiál na týden

Dnes 2-dílný příběh Akeidy – tedy nikoli Obětování, nýbrž Svázání Izáka – a její možné výklady. Příběh Abrahama a Izáka – 1 + Příběh Abraháma a Izáka – 2 (tři výklady) .

Já mám ještě jeden výklad schovaný pro zájemce v soukromém rozhovoru.

Přeji duchaplné putování s Abrahámem a s Ježíšem.                          Jiří Veselý