1. NEDĚLE VE ČTYŘICETIDENÍ

• Poznámky z letošního Popelečního týdne
• Četba z Bible na 1. neděli ve Čtyřicítce
• 40 dní při potopě a smlouva s Noem
• Online mše po roce
• Pozvání ke společné modlitbě každou středu ve 20 hod.
• Prof. Jan Sokol – studijní materiál (víc, jak) na 40 dní

Poznámky z letošního Popelečního týdne

• ne doba postní, nýbrž tempus quadragesimae = doba 40 dnů přípravy na Velikou Noc (srov. quarantina – karanténa)
• ne čiňte pokání…, ale řec. metanoeiete = změňte smýšlení (ne lat. poenitemini (poena = trest) = trestejte se, mučte se… a čes. kajte se, pokání, nýbrž) hebr. šuvú = obraťte se, navraťte se k Hospodinu
• známe tzv. 3 skutky pokání: nejen půst-sebezápor, ale i dobrý skutek a modlitba-zbožnost; ale POZOR: mohou být i falešné, ne podle Ježíšova, nýbrž podle vlastního vkusu, pro vlastní sebeuspokojení, a tím škodlivé až jedovaté a smrtonosné
• nastávající doba 40 dnů je tedy časem příhodným k obrácení, přestože většina postních písní je o utrpení Páně a pobožnosti křížové cesty: náš soucit přece nepotřebuje Kristus oslavený na nebesích, ale Kristus trpící vedle nás

Četba z Bible na 1. týden ve Čtyřicítce

• Gn 9,8-15 (využijme „nouzového stavu“ a přečtěme si, na co v kostele není čas: Gn 6,5-9,17)
• 1Petr 3,18-22: „voda tehdy byla předobrazem křtu“
• Mk 1,12-15: přicházející Boží království obnovuje harmonii mezi člověkem a „divokými zvířaty“; klíčem od Království je obrácení

40 dní při potopě a smlouva s Noem

Vyprávění o potopě patří mezi 4 základní typy hříchu: selhání prvních lidí, bratrovražda, potopa a stavba babylónské věže (Gn 1-11). Ta 4 vyprávění nejsou líčením dávné historické události – znovu a znovu se opakují – jsou archetypální mýty. Zatímco stará vyprávění mnoha kultur „o potopě“ (např. epos o Gilgamešovi) líčí, jak si božstvo svévolně zasedlo na lidi a chudáci lidé byli nespravedlivě trestáni, biblické vyprávění říká opak: „Lidé se zvrhli, sami sebe zničí, jsou vinní. A Bůh zachraňuje, co se dá.“

Na začátku 6. kap. Hospodin lituje, že učinil člověka, jako by přehodnotil to, co původně viděl jako velmi dobré. Proto přichází s potopou? – „V Gilgamešovi se potopa líčí jako zápas poloboha s ostatními bohy. Jde o to, jak se má člověk zařídit, aby na existujícím světě dokázal žít. Biblická verze vyprávění o potopě je naopak příběhem o novém stvoření, novém založení světa, kde už žádné takové potopy nehrozí.“ Proč je nástrojem soudu zrovna voda? – „Všeobecně se má za to, že tato vyprávění vznikla v oblasti divokých řek. Mezopotámie, dnešní Irák, byla zemí potop, poněvadž obě její hlavní řeky, Eufrat a Tigris, stékají z vysokých hor, jsou velmi divoké a způsobují nepředvídatelné a ničivé povodně. Člověk odjakživa věděl, že voda má pro život zcela zásadní význam. Nedostatek vody znamená smrt, ale záplava či povodeň také. Lidé také věděli, že když přichází na svět dítě, rodí se z vody. Život z vody vychází, ale v ní samotné možný není. Když někdo spadne do moře, je s ním konec. Voda je jak zdroj života, tak jeho ohrožení.“ Zatímco pro většinu lidstva je zde voda likvidační, pro zemi je omývající a očistná a rodící k novému stvoření.

Noe staví archu veřejně, ale lidé si ťukají na čelo. „To nebude tak zlé,“ říkali např. lidé před II. světovou válkou (nejen Němci, Židé a Češi). Církev zdaleka neplnila své prorocké poslání, nedostatečně se zastávala člověka. Za potopu nemůže Bůh, ale my. My lidé si občas přivodíme povodeň zla, spustíme lavinu strašného bahna, která pak zavalí kus světa. Proč se neptáme, jak a proč přichází zlo a nespravedlnost do nás a do společnosti? Mutace chřipkových a jiným virů si hlídáme, ale nové mutace, nové mimikry, nové tváře a podoby zla podceňujeme. „Není přesné říkat potopě soud nebo trest, protože zde chybí jakékoli rozlišování viny či míry porušenosti. Trest je přeci vždycky přisouzen nějakému určitému skutku a soud musí rozlišovat. O soudu a trestu a se dá začít mluvit až po potopě, protože nový svět už bude založen na smlouvě.“

V 9. kap. Bůh přichází na pomoc lidem, jako v ostatních biblických vyprávěních o základních typech hříchu (selhání prvních lidí, bratrovražda a stavba babylónské věže), a uzavírá s nimi smlouvu: hebr. berít = smlouva, řec. diathéké a lat. testamentum. Český překlad Zákon je velmi nevhodný a dehonestující. Víme přece, že testament znamená odkaz, závěť. Hospodin se k této smlouvě zavazuje, přestože je očividně jednostranná. „Smlouva znamená, že ani vztah mezi lidmi a Hospodinem není bezprávný. Svrchovaný Hospodin se tu z vlastního svobodného rozhodnutí zříká libovůle a zavazuje se, že se k lidstvu bude mít navěky. Duha, cosi mezi hmotou a duchem, je toho znamením.“ Ve smlouvě je zdůrazněna odpovědnost za život a úcta k životu. Člověku, znajícímu biblický text o potopě, není pohled na duhu jen krásným zážitkem, je mu znamením, že Bůh není sklerotický, nezapomíná na svou smlouvu s námi. Později se pouto mezi Bohem a člověkem utuží – s Abrahámem, v Desateru, skrze proroky až po Novou a Věčnou smlouvu Kristovu.

Z bohatství Audiovýklad Bible nabízím rozhovor s biblistou Martinem Prudkým: Smlouvu s člověkem Bůh zpečeťuje znamením duhy.

(kurzívou jsou texty prof. Jana Sokola z Rozhovorů na d Biblí: Zůstat na zemi)

Online mše po roce

Ukázalo se, že velmi důležité jsou technické prostředky. Bez nejrůznějších online přenosů by účast na bohoslužbách nebyla možná ani zprostředkovaně. Mohou tyto nové znalosti a schopnosti pomoci církvi i do budoucna? – Nevidím to tak jednoznačně. Řeknu to teď možná trochu tvrdě: elektronické prostředky mohou pomoci jako zprostředkovatelé informací, ale nemohou být náhražkou za osobní účast na bohoslužbě a žitého společenství víry. Samozřejmě, že v nouzovém stavu mohou být přenosy bohoslužeb pro mnohé vítaným doplněním, ale ne náhradou! Sledování bohoslužby se snadno stane pasivním přihlížením (a snadno aktivním hodnocením!) a chybí u něj společenství živých lidí. Je to „jakoby účast“, ne skutečně žitá účast, i když se jistě mnozí u obrazovek připojují k modlitbám. Nicméně mnohým se to líbí, zapadá to do běžného životního stylu. Napadá mne při tom všem dost hrozná fantastická představa, která je ale snadno realizovatelná. Že při postupujícím nedostatku kněží bude pan farář v okresním městě sloužit ve svém kostele a v bývalých, nyní neobsazených farnostech budou sedět katolíci u obrazovek počítačů a sledovat bohoslužbu. Případně k nim ještě dojede akolyta a přinese jim svaté přijímání, protože to elektronicky zatím nejde. Je to pro mě ale dost hrůzná představa. – Na otázku odpověděl P. Aleš Opatrný.

• Poznámky na neděli od Václava Vacka z r. 2018 stáhnout

• Nedělní kázání od Josefa Kordíka z r. 2018 stáhnout

• Nedělní promluva od Tomáše Halíka: Duch ho vyvedl na poušť.

Pozvání ke společné modlitbě každou středu ve 20 hod.

Každou středu ve 20 hod. se můžeme společně modlit on-line na https://meet.jit.si/manzelskespolco

Prof. Jan sokol – studijní materiál (víc, jak) na 40 dní

16.2.2021 zemřel prof. Jan Sokol. Patřil k nejvýraznějším českým křesťanským intelektuálům. Podílel se na českém ekumenickém překladu Bible, patřil mezi první signatáře Charty 77, v 90. letech stál u zrodu Fakulty humanitních studií UK, podepsal dokument Smíření 95, vyzývající k dialogu mezi českou vládou a reprezentací sudetských Němců. Po listopadu ´89 se objevil v politice, zasedal ve Federálním shromáždění, byl ministrem školství v Tošovského vládě i kandidátem na prezidenta. Zabýval se křesťanskou filozofií – jeho tchánem byl fenomenolog Jan Patočka. Před lety také varoval před dopady přímé volby prezidenta. „Kdyby na Hrad přišel trošku ctižádostivější člověk, udělá vládě peklo, a přitom nemá žádnou odpovědnost… Přímá volba vyžaduje kampaň a ta prezidentský úřad zakydá hnojem. Vytáhnou všechno svinstvo, včetně věcí, které nejsou pravda,“ odhadl budoucí vývoj. Nebál se svého konce, třebaže nejraději žasl nad darem života.

Na TV Noe se podařilo najít v archívu alespoň: V souvislostech – volba prezidenta. Více na: http://www.jansokol.cz/ a také na ČT: https://www.ceskatelevize.cz/lide/jan-sokol/. V naší obnovované knihovně najdeme k zapůjčení:

Čtení z Bible
Mistr Eckhart a středověká mystika
Malá filosofie člověka. Slovník filosofických pojmů
Filosofická antropologie – Člověk jako osoba
Člověk a náboženství
Zůstat na zemi (Rozhovory nad Biblí)
Nebát se a nekrást (rozhovor s Josefem Beránkem)

a z překladů Pawlowsky: Křesťanství v proměnách dvou tisíciletí; de Chardin: Vesmír a lidstvo; Tresmontant: Bible a antická tradice (překlad)

Mějte se hezky a přejeme dobré Čtyřicetidenní Přejití.                                                                                                                          Jiří Veselý