Buča, Kramatorsk, Borodjanka

Článek o minulé neděli v ostravském Bosku končil slovy: „člověk zasažen spoustou krvavých ran, kostelem procházelo zlo, a tak celý prostor provoněl kadidlový kouř na znamení Boží náklonnosti a péče.“ To jsme ještě nevěděli, že tou dobou bylo odhaleno zvěrstvo, kterého se dopustili Rusové na Ukrajincích v Buči a Borodjance. Moskevský patriarcha ruské pravoslavné církve Kirill k tomu řekl: Jsme mírumilovná země: „Rozhodně neusilujeme o válku ani o nic, co by mohlo ublížit druhým.“ Jak cynické a bestiální.

„Rusové rádi nazývají všechno ruské slovanským,
aby později mohli nazvat všechno slovanské ruským.“
(Karel Havlíček Borovský, 1844)

Už je to měsíc

V kostele pod stolem je už přes měsíc antipendium v podobě mapy Ukrajiny (27.II.). Rozlehlá země s bohatstvím pšenice, krásy umění a nerostného bohatství (1. neděle ve Čtyřicetidení). Země proměňována i výtvory lidskými (2). Ale také ničena a zasypávána popelem (3). Země, ve které jakoby se zapomnělo na lidství, do něhož je Pán Bůh celej pryč (4). A dnes byl člověk zasažen spoustou krvavých ran, kostelem procházelo zlo, a tak celý prostor provoněl kadidlový kouř na znamení Boží náklonnosti a péče (5).

V neděli 27.3. odpoledne ve 13:30 jsme se sešli u recepce našeho domu abychom se společně s ukrajinskými rodinami vydali společně do ZOO v Ostravě. Celkem nás bylo něco málo přes 15 osob. U pokladny jsme zjistili, že tatínci slevu nemají a máme mít přesný počet maminek a dětí, kvůli vstupenkám.

V neděli 27. března odpoledne jsme měli ministrantské soustředění. Povídali jsme si o Ježíši a jeho křížové cestě. Pak jsme hráli hry, dali si svačinu a seznámili se s věcmi které potřebujeme při mši svaté. 

Zapsal: Jonáš Turowský

Fotogalerie

Celý příspěvek